Rock s rukopisem

PRO DELEGÁTY A HOSTY FESTIVALU BUDE HRÁT TAKÉ SKUPINA AVTOGRAF

Clenové moskevské rockové skupiny Avtograf, kteři předvedou svůj nový program při XII. světovém festivalu mládeže a studentstva. FOTO: APN

Moskevská rocková skupina AVTOGRAF nefigurovaia v hitparadách mládežnických novin a časopisů nikdy na prvním místě. Bývala druhá nebo třeli. Přesto má velkou autoritu, opirajici se о skutečnou a módnim vlnám nepodléhajici popularitu. V posledni době si tato skupina, jedna z nejzajímavějších v SSSR, riskata zaslouženě jméno i v zahraniči, zvláště v Bulharsku, Mad’arsku a v NDR.

Avtograf [což znamená v ruštině, podobně jako v češtině autogram) vznikl v roce 1979. Sólový kytarista a skladatel Alexandr Sitkoveckij kolem sebe soustředil několik studentů hudebních škol a konzervatoře, se záměrem založit skupinu, která by v sovětské moderní populární hudbě začala psát novou stránku tim, že si vytvoří vlastni styl — syntézu hard rocku a prvků klasiky.

Na bázi rocku buduje Avtograf originální „nadstavbu”, a to tak, že využívá hudební palety od klasiky z přelomu 17, a 18, století, od Bacha a Händela, po prvky klasického jazzu, jazz rocku a reggae. Výsledkem syntézy jsou kompozice s důslednou stylovou orientaci, obsahující přitom různé žánrové odnože. Například instrumentální skladba Marťanská kronika, Inspirovaná prózami Raye Bradburyho, je kompozičně natolik složitá, že jí lze těžko zařadit do jednoho hudebního proudu.

Sami členové skupiny mluví o svém stylu jako o „intelektuálním rocku”. Shodně jej charakterizoval i známý skladatel Jurij Saulskij. „Konečně jsem slyšel chytrou a inteligentní rockovou muziku!” prohlásil, když skupině Avtograf předával v roce 1980 diplom laureáta Všesvazového festivalu populární hudby, pří němž předsedal porotě.

Stále přibývalo koncertů, hudby к filmům, gramofonových nahrávek, vystoupeni v rozhlase a v televizi. Přitom takovým tempem, že dva členové se museli se skupinou rozloučit, protože jim nezbýval čas na studium ...

Dnes hraje Avtograf ye stabilizovaném složeni: vedoucí — Alexandr Sitkoveckij, baskytara — Leonid Gutkin, klávesové nástroje — Leonid Makarevič, bicí — Viktor Michalin, zpěv — Artur Michejev. Úspěch je v mnohém závislý i na zvukaři Juriji Fiškinovi a osvětlovačich Juriji Curkovovi a Alexandru Zejgermanovi.

A jak vidi Avtograf své současné - postavení na rockové scéně?

„V první řadě,” říká Alexandr Sítkoveckij, „věnujeme pozornost melodii, která má na člověka působit blahodárně. Tim, že tíhneme ke klasickému rocku, vycházíme ze ,staromódního', leč věčného: z melodiky a harmonie, a ne z touhy šokovat, když ne texty, tak hudbou, a když ne hudbou, tak vnějším efektem. Hudba, kterou skládáme, si nepodřizuje text. Spolupracují s námi básnici Margarita Puškinová a Boris Barkas, jejichž verše jsou lidové a výborně korespondují s naší muzikou.”

Avtograf — v tom se shodují hudební vědci — nemá zatím v Sovětském svazu obdobu. Někteří kritici hovoří o jeho spřízněnosti s britskými skupinami Yes a Genesis. „Tvorba těchto skupin,” soudí Sitkoveckíj, „nás na samém počátku určitým způsobem ovlivňovala. Máme к nim blízko, pokud jde o požadavky na hudební materiál a snad i pokud jde o pečlivost jeho propracování.”

„Nikdy jsme nestáli stranou problémů, které vzrušují všechny lidi, a především mládež,” říká vedoucí Avtografu. „Pravda, zkusili jsme psát jenom obyčejné lyrické písničky, abychom trochu odlehčili repertoár. Svým obsahem byly jakoby o vsem, protože obsahovaly osobní prožitky, ale zároveň o ničem. A zřejmě proto nezabíraly. Což znovu potvrdíte správnost našeho rozhodnutí vyjadřovat se к událostem dne, které lidi nenechávají lhostejnými.”

Prvním dílem tohoto druhu byla rožšířená píseň Irsko—Ulster. Na smrt Johna Lennona v roce 1980 reagovala skupina skladbou Requiem. Uvažuje se v ni o tom, čím byl vynikající člen skupiny Beatles pro celou generaci lidí, kteří pochopili neuskutečnitelnost kázáni „všeobecné lásky” ve světě násilí a vyšil do ulic západoevropských a amerických měst se slovy jedné z Lennonových písni: „Dejte míru šanci!"

Rozmísťování amerických raket, namířených na Sovětský svaz a další socialistické země, v západní Evropě, vyvolalo vlnu protestů v celém světě. Avtograf, věren sám sobě, přišel, se skladbou Pravda: s výzvou, aby se lidstvo zastavilo a nepřekračovalo čáru, která je dělí od jaderné katastrofy a nebytí.

Právě ted skupina dokončila cyklus protiválečných písni na verše Nauma Oleva. Premiéra cyklu se uskutečni při XII, světovém festivalu mládeže a studentstva v Moskvě, na jehož kulturním programu se bude Avtograf velmi aktivně podílet. Alexandr Sitkoveckij vystoupi kromě toho v jeho rámci s referátem o internacionální a národní specifice rockové hudby.

Avtograf tak znovu potvrzuje, že je věrný svému krédu. A že má právu zanechat svůj podpi na jedné ze stránek dějin hudby mladých.

IGOR ZAJCEV, APN

26.VII.85
Mladá fronta